O Bohu a volavce popelavé

Pro hrst zralých třešní,

pro hrst lískových oříšků,

pro zlámanou grešli, špetku soli

a naději,utopenou na polévkové lžíci

bych šla světa kraj.

Za větu od přítele:,,Mám tě rád."

a pohlazení něžné

bych pánu Bohu tupými nůžkami přistřihla bílé vousy.

Pro hrst růžových perel,

pro hrst čtyřlístků

projdu suchou nohou mlhami na ostrov zapomění.

Za hrst třísek z rozsekaných křížů,

za hrst trnek,

ze hrst jehličí ze stříbrrné borovice

poruším tisícileté mlčení v posvátném háji.

Mlhy roztáhly pavoučí sítě nad svatebním ložem Ježíše

a Maří Mgdalény.

/ Zralé třešně a lískové oříšky koupím všade./

V posvátném háji matky Gai magie suší čtyřlístky.

/Nepláči růžové perle pro dávného příetele

na ostrově zapomnění./

Za hrst třísek z rozsekaných křížů,

za hrst trnek,

pro zlámanou grešli,špetku soli

a naději utopenou na polévkové lžíci

na kraji světa ve stínu stříbrné borovice pánu Bohu řeknu:

,,Ó,Bože, rozpomeň se na to,

kyd tys byl pouhým člověkem a Gaia tvou matkou.

V tom čase,těle,

v té chvíli se tobě tvá duše odcizila,

protože sis začal z křížů stavět příbytek,

ne z lásky a odpuštění!

A právě proto,

tys pouhým rěžisérem

strnulých představ

a já volavkou popelavou."